Magistrát vyhlásil válku vozítkům segway v centru. Frontální útok značkami logicky zahájil na nejlepším možném místě - tam, kde žádná nejezdí.
Metropoli začaly pojednou sužovat nájezdy divokých příslušníků kmene Segway. Jeho bojovníci hovořící mnoha dialekty sedlali podivné tvory, na kterých se zběsile proháněli ulicemi a kosili nebohé kolemjdoucí.
Bezbranných obětí z řad počestných měšťanů bylo nepočítaně. Někteří utrpěli zranění a jiní dokonce – leknutí! Nešťastní lidé se vydali prosit na radnici o pomoc. Moudří konšelé dali hlavy dohromady a vymysleli řešení…
Takhle nějak by jednou mohl začínat slavný příběh o tom, jak si v Praze poradili s ďábelskými vozítky. Akorát, že v našem podání by musela vyjít ve Starých pověstech Kocourkovských. A že realita předčí i tu největší fantazii bájetvůrců.
Neregulovaná jízda turistů na segwayích snad může být problém v historickém centru Prahy. Sice jsem tam pracoval rok a půl a příležitostně se tam vydávám i dnes, a přestože jsem jezdců viděl spousty, nikdy mě nepotkal ani náznak konfliktu, ale budiž. Snad neexistuje lepší řešení než plošný zákaz, nebo takové řešení leží mimo fantazii našich zastupitelů. Budiž.
Ale vysvětlete mi laskavě někdo, proč bylo nutné rozmístit zákazové značky v Praze 4 – Krči? Vyrojily se nám tam v hojném počtu. Každá značka je oboustranná (z jedné strany zákaz, z druhé konec zákazu), pro většinu byly instalována nová dvojice sloupků – na chodník do cesty lidem, kteří se tam na rozdíl od segway vyskytují.
Zakazují vjezd na zjevně nesmyslná místa, například do vlakového kolejiště.
A to není nic proti tomu, jak svérázně pojali instalaci v o kus dál v Nuslích (za foto díky Jakubovi Cyrani – opravdu to není trapný photoshop, jak si mnozí na první pohled mysleli).
Celá tato legrace prý stála 4 miliony korun. Vskutku ukázkové plýtvání veřejnými prostředky. Až vám příště radnice řekne, že na kýženou opravu silnice nebo chodníku v okolí vašeho bydliště nejsou peníze, vzpomeňte si, jak se v Praze hospodaří.
