Jak na pražském Magistrátu dělali zahraniční politiku

Výročí Vítězného února včera pražští zastupitelé oslavili stylově - podporou územních nároků Číny na Taiwan. Nesouhlasím, aby obec komentovala zahraniční politiku, proto považuji za ostudu, že smlouva prošla.

Na včerejším 14. jednání Zastupitelstva HMP se mimo dalších zajímavých bodů jednalo o partnerské smlouvě s městem Peking, kterou zřejmě upekli zástupci ČSSD a přestože kvůli odporu Trojkoalice neprošla Radou, byla předložena na pořad jednáníá.

Mimo ostatních vcelku běžných a neškodných proklamací se v ní v bodě tři píše:

"Hlavní město Praha v souladu s Vládou ČR nadále uznává politiku jedné Číny, stejně jako uznává Taiwan jako nedílnou součást čínského území."

Usnesení po dlouhé (ačkoliv na návrh Pirátů zkrácené) a bouřlivé diskusi prošlo 35 hlasy, mimo levicového šiku ANO+ČSSD+KSČM také díky podpoře 5 zastupitelů z ODS.

Ačkoliv se to členové ODS snaží tu bagatelizovat, tu prezentovat jako zlovolnou kampaň TOP 09 (která jim přitom den předtím nabídla post pražského primátora) a část v čele s europoslancem Zahradilem rozhodnutí dokonce vítá a chválí, já jsem tímto postupem vyloženě znechucen a šokován. Zkusím vysvětlit, proč:

1) Obec se vůbec nemá vyjadřovat k zahraniční politice, obec má řešit své záležitosti.
2) Když už se k zahraniční politice vyjadřuje, nemá si nechávat vnucovat deklarace od údajně partnerské protistrany.
3) Když už si nechává vnucovat deklarace od údajně partnerské protistrany, neměla by to být protistrana, která se vesele hlásí k odkazu komunistického arcivraha Mao Ce-Tunga.
4) Když už to je protistrana, která se vesele hlásí k odkazu komunistického arcivraha Mao Ce-Tunga, neměly by pro takovou deklaraci hlasovat pravicoví zastupitelé.
5) Když už pro takovou deklaraci pravicoví zastupitelé hlasují, neměli by to dělat zrovna na výročí Vítězného února.

Nechci se pouštět do historických polemik, ze kterých pak z klávesnic některých diskutujících vypadává, že světový rekordman v počtu mrtvých obyvatel vlastní země Mao Ce-Tung vlastně nebyl tak špatný a že to nemůžeme posuzovat západní optikou (dřív jsem se divil, proč byl Rudý soudruh tak populární v 60. letech mezi levicovou západní elitou, ačkoliv se za jeho vládou táhly desítky milionů mrtvých, dnes už se asi nedivím), a že Čankajšek byl taky grázl, kterého nelze obdivovat.

Podle mě je situace podobná jako v Koreji - Kim Ir Senův mocenský protipólLi Syn Man také nebyl žádný vzor všech ctností a vládl ve své jižní půlce Korey velmi autoritářsky, dokud nebyl svržen. Přesto však snad dneska nikdo nepochybuje (mimo zavilých komunistů), že Jižní Korea je na tom řádově lépe než KLDR. Mezi Čínou a Taiwanem ten rozdíl asi není tak opticky markantní, taky se režim v Číně od 80. let značně vylepšil, ale pořád má Taiwan skoro trojnásobné HDP na hlavu oproti té údajně "pravé" a jediné Číně. Náhoda?

Pevninská Čína je ale velká, každý s ní chce obchodovat a proto raději přimhouří oči. Včera toto převzala i Praha, když úplně nesmyslně vecpala (nebo si spíš nechala vecpat) zahraničně politickou proklamaci - a navíc dle mého nemístnou, byť je vskutku v souladu s naší oficiální státní politikou - do smlouvy o partnerství dvou měst, kam něco podobného vůbec nepatří.

Aby to bylo úplně zřejmé - nevadí mi Čína jako taková - nechci ekonomická embarga a podobné nesmysly, ať každý obchoduje s kým chce. Nevadí mi ani mít partnerskou smlouvu Praha-Peking, byť bych o ni sám aktivně neusiloval a mám podezření, že si spíše pár politiků udělá v budoucnu hekzý výlet, než aby to reálně něco přineslo našemu městu. Ale rozhodně mi vadí partnerská smlouva se zahraničně-politickým přesahem a zvlášť ta včera uzavřená.

Panda velká v Pražské ZOO za to opravdu nestojí.