Zákon sem, zákon tam, zákon kam se podívám. Aneb malé zamyšlení nad přebujelostí naší současné legislativy.
Nedávno jsem se dozvěděl úžasnou zprávu – stát oficiálně uzná mátu. Zřejmě se tedy budu moct konečně vynořit z ilegality při nezřízené konzumaci mátového čaje. Možná namítnete – vždyť jde jen o stanovení správné definice. To je přeci dobrá věc, prodejci a kuchaři nás nebudou šidit…
A jsme u toho – snad pro jakoukoliv novou legislativní normu se vždycky najde nenulová množina lidí, kterým přijde jako vynikající nápad mít to či ono zregulováno zákonem. Výsledkem jsou pak doslova tisíce právních norem, jejichž zvládnutí není v silách již ani odborníků. Nehledě na jejich kvalitu, kdy zákon nezřídka znemožní něco, co vůbec nebylo cílem, jako třeba nedávný zákaz výuky truhlařiny.
Často můžeme slyšet slogan „kdo nic nedělá, nemá se čeho bát“. Proti registračním pokladnám přeci brojí pouze daňoví podvodníci, dopravní represe mohou vadit pouze pirátům a majetková přiznání odmítají pouze ti, kteří skrývají, co si nakradli. Přemíra zákonů však dříve nebo později dopadne na každého – věděli jste například, že bude možná vodákům zakázáno a pokutováno sjet si jez? Pokud byste si řekli, že to vám nevadí, protože na vodu nejezdíte, tak vám stát aspoň omezí a ztíží možnost koupit si starší auto. Moraváky zase jistě potěší skutečnost, že vláda v rámci boje s alkoholem možná znemožní konání tradičního koštování. A i pokud nejezdíte na vodu, nemáte-li auto a jste abstinent, pořád ještě nejste z obliga, určitě na vás dojde nějak jinak.
To by v tom byl čert, aby se ve stovkách zákonů a vyhlášek něco nenašlo. Když mezi nimi máme takové skvosty jako třeba má oblíbená „Vyhláška, kterou se provádí zákon o Antarktidě“. I když to je zrovna jedna z těch norem, kde člověk spokojeně prožije celý život, aniž by se vůbec dozvěděl o její existenci. Možná ale porušujete některý z tisíců platných paragrafů a ani o tom nevíte. Anebo dokonce víte, ale úmyslně nedbáte.
Přitom nehledě na to, jakým tempem nám nová legislativa bují, kýžený dokonalý systém a univerzální blahobyt je stále v nedohlednu. Někdejší britský premiér Winston Chruchill prý řekl: „Když budete mít deset tisíc nařízení, zničíte jakýkoliv respekt k právu.“ Nemáte občas pocit, že přesně to se u nás stalo?
