Už v pátek bude jasno. Řeknou voliči ve Velké Británii „ano“ Evropské Unii, která si pak velmi oddechne a bude moci úspěšně pokračovat ve hře na nejsilnější a nejdynamičtější ekonomiku světa?
Nebo přeci jen získají navrch tvrdohlaví hrdí Britové, kterým se nelíbí, že o své zemi mohou stále méně rozhodovat oni sami?
Průzkumy naznačují, že to bude vyrovnané. Soudě podle vypsaných kurzů sázkové kanceláře věří tomu, že #brexit nedopadne. Apokalyptické vize nepředstavitelně hrozného „života bez EU“ střídané výhrůžkami válkou a hospodářskými opatřeními (čili tresty pro neposlušné ovečky), které kolem sebe se zvyšující se frekvencí šíří Bruselu naklonění politici a novináři, naopak ukazují vážné obavy z toho, že by úniková varianta přeci jen mohla nastat.
Malý exkurz do historie: Původní Evropské Hospodářské Společenství se dalo dohromady z šesti kontinentálních zemí a někdejší Francouzský prezident de Gaulle se v 60. letech svým vetem dvakrát postaral o to, aby původně trucující, ale později otočivší Albion nebyl přijat. Vyšlo to až napotřetí začátkem 70. let a vzápětí bylo členství potvrzeno samotnými Brity v referendu (na které se někteří dodnes odvolávají, stejně jako se příznivci EU u nás odvolávají na náš plebiscit z roku 2003).
Takže teoreticky by se dalo říct, že si EU bez Spojeného království bez problémů poradí. Jenže případný #brexit by byl tvrdou ranou politice „ever closer union“, ze které se prostě neodchází a integrační proces se prostě nezpomaluje a nereviduje. A ke všemu možnou inspirací pro nespokojence v dalších zemích. Naopak pokud o pár procentních bodů vyhrají zastánci setrvání v EU, Brusel získá nejméně několik let navíc, protože argument „Britové mohli a neodešli, protože pochopili, že bez Unie to nejde“ se stane univerzálním dogmatem k umlčení nespokojenců.
U nás znějí hlasy, ač jinak kritické k fungování Unie, že si máme z pragmatických důvodů přát setrvání, protože VB má jako jediná šanci brzdit fanatické zastánce „více Evropy“ z Německa, Francie a zemí Beneluxu. To ovšem předpokládá, že všechny ostatní státy ustrašeně zůstanou a budou se zoufale snažit EU reformovat zevnitř, popřípadě doufat, že dílem nesmyslných a dílem doslova zločinných regulací z Bruselu bude co nejméně.
Daleko spíš se přitom nabízí naplnit obavy eurokratů a iniciovat vystoupení rovněž. A využít příležitosti kompletně restartovat fungující a skutečně prospěšnou spolupráci mezi Evropskými státy, které se vymaní ze systémově špatného dotačně-regulačního paradigmatu současné EU. Platforma pro tuto spolupráci už přitom existuje – jmenuje se EFTA, Evropské sdružení volného obchodu. V současnosti jsou členy Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko, což rozhodně nejsou země, kterým by se dařilo zle, a organizace má výhodné obchodní dohody s půlkou světa. Velká Británie, která je původním zakladatelem, ačkoliv pak jako řada dalších členů dala přednost EHS, by jistě nebyla nevítána a ze strany současných členů by nebyl žádný problém přibrat třeba také nás.
Není tedy důvod bát se, že bychom vystoupením z EU sklouzli do čekajícího chřtánu zlého Ruska. Je tu alternativa, svobodná a demokratická. Česká republika, vyspělá země šikovných lidí v samém srdci Evropy se nemusí krčit ve stínu Bruselských pánů a čekat, jestli jim upadne nějaká ta dotace. Můžeme se za pár let stát hrdou hospodářskou velmocí, kde budou nízké daně a střídmé zákony. Stačí jen chtít.
