Jaký politik, takový zákon

Darovací smlouva na každý vylepený plakát na vesnické nástěnce? Nový úřad úřaduje, politici se diví, občané si klepou na čelo a karavana jede dál.

Je to pár měsíců, co poslanci s náležitou pompou slavně vybojovali další ze svých mnoha bitev s korupcí. Tentokrát se rozhodli zatočit s oligarchy, kteří zakládají politické strany a za své velké peníze válcují populistickými kampaněmi tradiční strany plné skutečných idejí a ideálů (*kuck, kuck*).

A tak se zrodila novela zákona o politických stranách s novými pravidly, jak učinit politiku transparentnější. A hlavně se zrodil nový úřad (dále Úřad), který na to všechno bude dohlížet. Jeho nový ředitel se přesně v duchu okřídleného „Dej volovi funkci…“ pustil do díla a začal vymýšlet, co všechno by mohlo podléhat jeho pravomoci.

Napřed přišel s protiústavním omezením svobody projevu. Prý nelze mít jen tak mírnix dýrnix na vlastním plotě reklamní plachtu vaší oblínené (nebo neoblíbené) politické strany. Všechno je kampaň (učil se Babiš od Úřadu nebo Úřad od Babiše?), a protože kampaň má teď svůj výdajový strop 90 milionů, tak musí být všechno hezky vyúčtované – v cenách obvyklých, protože to by tak hrálo, aby někdo nabízel svůj reklamní prostor zdarma. A všecho se musí registrovat, protože bez registrace není evidence a bez evidence není pořádek. A kde není pořádek, tak nastupuje Úřad a šup, pokuta!

A když cirkus, tak pořádný, řekl si nejmenovaný ředitel Úřadu (nemůžu ho jmenovat, protože to by si vykládal jako neoprávněný nátlak na jeho osobu), a přišel před pár dny s další novinkou – kampaň jsou i plakáty zdarma na venkovských nástěnkách. Na každý papír větší než A4 musí být v Banánové republice Česko papír A4, kde bude vyčíslena hodnota jeho vyvěšení. Tak pravil Úřad.

Politici se podle očekávní probudili a zděsili. Co má být tohle za nesmysl? „To je nereálné. Tohle prostě nejsme schopni udělat, v sále není nikdo schopný udělat pět a půl tisíce dohod,“ pravil prý Martin Starec z ČSSD. Příliš pozdě si uvědomil, co zase jeho strana pomohla spískat. Opět byl ve sněmovně schválen paskvil a tady jsou výsledky. Člověk by se škodolibě smál, že se politici chytili do vlastní pasti. Jenže následky ponesou i všichni ostatní. Obzvlášť menší strany tvořené idealsity, kteří by rádi něco změnili, se dostávají do problémů, které jim přichystali jejich velcí, ve Sněmovně již pevně uchycení kolegové. Sami sobě si naopak přihráli více státních peněz.

Pokud se tento nesmyslný Úřad nepodaří krátce po volbách zrušit, začne brzy zle zatápět politické konkurenci vládnoucí garnitury. Pravidla, která sám za pochodu tvoří, jsou totiž natolik složitá, že jsou v podstatě nesplnitelná a na každého se tak něco najde. Můžeme ho zrušit bez obav, žádná škoda to nebude.

P.S. Perlička na závěr: Jedním z proklamovaných cílů novelizace bylo omezit výši darů poskytovaných stranám. Limit je stanoven na 3 miliony na osobu a rok. Jenže zákon říká, že strana musí nadlimitní dar vrátit do 1. dubna následujícího roku. Takže může peníze klidně vrhnout do kampaně a dárci je vrátit po volbách ze státního příspěvku na činnost. Kdyby to náhodou nevyšlo, strana pohodlně zanikne (co taky se stranou, která neprošla za brány Poslanecké sněmovny?) dřív, než se na ni Úřad dostane. Takže zlovolní oligarchové můžou být vysmátí a nad výdělkem časem spláče pouze obyčejný občan. Jako vždy.